Absinth

Historie absinthu

Zpočátku jako lék

Zdokumentované lékařské použití pelyňku, který je nejdůležitější ingrediencí absinthu, může být datováno zpátky k Ebersovu papyrusu, což je egyptský lékařský dokument pocházející přibližně z roku 1552 př. Kr. a nejstarší zachovaný lékařský dokument. Tento papyrus je považován za kopii ještě starších antických knih Thotha (3500 př. Kr.). Název pelyňku v angličtině (wormwood) je odvozen od jeho účinků jako anthelmintikum, které byly rozpoznány už starověkými Egypťany.

Pelyněk je v souvislosti se svojí hořkou chutí zmíněn na několika místech Starého zákona. V biblickém kontextu představovala tato bylina kletbu, kalamitu nebo nespravedlnost. Řecké slovo apsinthion – nepitelný – je s největší pravděpodobností předchůdcem českého slova absint i anglickeho absinthe. Řecký matematik a filozof Pythagoras ze Samosu (569 – 475 př. Kr.) doporučoval listy pelyňku namočené ve víně jako prostředek pro zmírnění porodních bolestí; Hippokrates (asi 460 – 377 př. Kr.) používal výtažky z pelyňku k úlevě při menstruačních bolestech a revmatismu.

Více informací o historii absinthu najdete na těchto stránkách:

"Absint - pochutina nebo pomalu vraždící nástroj?" ptá se článek na stránkách Jitřní země. Kromě jiných informací o zelené víle tato strana spekuluje o tom, zda historie absinthu začala v Alžíru, Francii či Švýcarsku. Věděli jste také, že v porevolučním Československu se absinth údajně poprvé objevil v restauraci Besídka v Telči? Více informací na té samé stránce.

Další článek věnující se historii zelené víly od starověku až do dnes najdete na stránkach scienceworld.cz. Například: "Zajímavý je také příběh požáru firmy Pernod v roce 1901, když do skladu alkoholu udeřil blesk. Jeden z dělníků katastrofální požár omezil tím, že nádrže hořlavého absintu vypustil do nedaleké řeky Doubs. Řeka se zbarvila do známé mléčně zelené (viz jak to vypadá, když si absinth sléváme s vodou)..."

Anglické stránky Absinthe Fever mají zajímavý článek nazvaný - jak jinak - History of absinthe, a samozřejme více se také dozvíte na stránce o absithu anglicke Wikipedie.

Víte, že malíř Henri Toulouse Lautrec "s sebou neustále nosil hůlku, v jejíchž horní části byla uschována sklenička na alkohol"? A "jeho nejoblíbenější koktejl se jmenoval „zemětřesení“ a šlo o směs koňaku a absintu"? Klikněte zde pro více o tomto i jiných známých konzumentech absinthu v minulosti.

Římský učenec a vědec Pliny Starší (23–79) také zmiňuje výtažek z pelyňku ve svém opusu Historia Naturálie. Ve středověku se používal pelyněk jako projímadlo a lék proti parazitům a postupně se z něj stal pro jeho léčebné účinky „univerzální prostředek proti všem chorobám“. Hořká chuť pelyňku inspirovala v té době ženy, aby si jím natíraly bradavky, když odstavovaly děti. V Shakespearově hře Romeo and Juliet vystupuje Juliina kojná na toto téma.

Později již jako nápoj

V 16. století se změnila představa z pouhého hořkého léku na oblíbený nápoj mas. Takzvaná Purl tudorovské Anglie byl nápoj složený z hořkého piva a pelyňku. Sušené listy pelyňku se vyluhovaly v alkoholu, destilovaly a osladily cukrem podle receptu v Smithově Complete Body of Distilling z roku 1731.

Francouzský lékař Pierre Ordinaire je považován za původce klasického receptu na absinth. Použil svoje znalosti starověkého použití pelyňku a začal vytvářet recept na alkoholický nápoj, který pravděpodobně obsahoval pelyněk, anýz, yzop, dobromysl, puškvorec, meduňku a různé množství koriandru, rozrazilu, heřmánku, petržele a (údajně) špenát. Dr. Ordinaire utekl před francouzskou revolucí a usadil se ve Val de Travers v západním Švýcarsku, které se stalo důležitým centrem pro výrobu absinthu. V malém městě Couvet si elixír (68 % obj.) brzy získal přezdívku la fée verte – zelená víla.

Po smrti Dr. Ordinaire získal jeho recept Henri-Louis Pernod, který začal v roce 1797 s komerční výrobou absinthu. V roce 1805 se Pernod odstěhoval do Pontarlier ve Francii, aby výrobek nabídl na francouzském trhu; lihovar měl jeden destilační přístroj s denní produkcí 16 litrů. Rozšířená konzumace alkoholických nápojů obsahujících pelyňkový výtažek mohla být také důsledkem používání pelyňku jako preventivního opatření proti helmintóze a horečce v průběhu francouzského dobývání Alžíru (1830–1847). Vojáci vracející se do Francie objevili absinth jako chutnou náhražku jejich pelyňkového léku.

Nárůst výroby absinthu

V důsledku rostoucího zájmu o lihoviny na anýzovém základě stejně jako zvýšené propagace a reklamě, vzrostla výroba Pernodova absinthu až na 125000 litrů v roce 1896. Tomu napomohlo drastické snížení výroby červeného vína v těchto letech způsobené škůdcem na révě. Smaragdová lihovina byla ale vychutnávána ve velkém množství na obou stranách Atlantiku.

Roční spotřeba absinthu na hlavu ve Francii se zvýšila mezi roky 1875 a 1913 patnáctkrát. Podle článku v The Times (1915) byla v roce 1876 francouzská spotřeba čistého alkoholu 15500 hektolitrů, což je desetinásobek množství z roku 1908 a v roce 1913 dosáhla množství 239492 hektolitrů, což představuje 60 litrů na obyvatele. Paralelně s touto masovou spotřebou a jejími důsledky volali podporovatelé antialkoholického hnutí, pěstitelé vína a duchovenstvo po zákazu absinthu. Mnoho vražd a jiných násilností bylo přiřčeno vlivu absinthu.

Obavy a následný zákaz

Přesvědčivé vědecké a lékařské důkazy proti absinthu byly předloženy lékařskou komunitou. Nestřídmosti při jeho pití přisuzovali rozšíření duševních chorob a jiných závažných zdravotních problémů. Obecně se věřilo, že problémy při požívání alkoholu byly způsobeny ne kvantitou, ale kvalitou nápoje. Křížová výprava za zákaz absinthu ve Franci byla paradoxně kampaní, ve které výrobci vína, tj. dodavatelé velké většiny spotřebovaných alkoholických nápojů, podpořili hnutí střídmosti.

Pozornost byla věnována domnělým mimořádným kvalitám absinthu, které byly považovány za pokus snížit alkoholismus aniž by se to konkrétně dotklo alkoholu. Což mohlo ale také odvrátit pozornost od opravdového nebezpečí vysoké spotřeby alkoholu. Z počátku byly obavy z absinthu ignorovány zvláště francouzskou vládou kvůli výnosným příjmům pocházejících z obrovský prodejů absinthu. Do konce 19. století se podařilo hnutí střídmosti pomocí vzdělávacích programů a kampaní za veřejné povědomí přilákat pozornost skoro celé Francie.

V roce 1908 byl přijat zákon, který ironicky zvýšil množství alkoholu v absinthu. Byl zdůvodněn tím, že požadavek na zvýšení množství alkoholu eliminuje výrobce, kteří používají umělou esenci s nižším standardem čistoty. Pouze zvyšující se obavy ze zeslabení vojenské síly způsobené zneužíváním absinthu zvláště v armádě dotlačilo Francouzskou vládu, aby v roce 1915 zakázala absinth.

Potravinářská inspekce Ministerstva zemědělství USA v té době již vydala rozhodnutí 147, které od 25. července 1912 zakázalo absinth v USA. Belgie, Švýcarsko a Itálie také vydaly zákony zakazující absinth v letech 1905, 1908 a 1913; a konečně Německo zakázalo zelenou vílu 27. dubna 1923. Avšak v některých evropských zemích (např. Velké Británii, Španělsku, České republice) „zelená víla“ přežila, ale spotřeba byla relativně nízká.

Dnešní absinth

V roce 1988 přijala Evropská rada směrnici „o sbližování právních předpisů členských států týkajících se látek určených k aromatizaci pro použití v potravinách a výchozích materiálů pro jejich výrobu,“ která znovu povolila pelyněk pravý jako přísadu do alkoholických nápojů. Ale bylo stanoveno nejvyšší povolené množství thujonu získaného z pelyňku pravého, který byl považován za nejpravděpodobnější příčinu absinthismu.

Tato nedávná změna politiky způsobila znovuobjevení absinthu. Na rozdíl od společenských, právních a lékařských problémů pozdního 19. století je dnešní podoba „zelené víly“ výrazně změněna, ale stále zůstává dráždivá. Dnes je takzvaný „nový absinth“ nabízen jako módní, exklusivní nápoj na večírky a pyšní se údajnými vlastnostmi jako schopnost způsobit duchovní osvětlení nebo afrodiziační stimulaci, a s tím je spojená i jeho cena. Souběžně vznikl v internetové komunitě klub fanoušků.

Absinth je možné koupit přes internet z mnoha zemí světa, což umožňuje získat ho i v zemích, kde není k dispozici legálně. Navíc lze na internetu získat mnoho receptů pro vlastní výrobu absinthu. K dnešnímu dni není jasné, zda opětovné povolení absinthu způsobí podobné nebo dokonce nové a jiné soudní, lékařské nebo společenské problémy, jaké způsobil v pozdním 19. století.




Již jsme ohodnotili několik populárních českých absinthů.
Připravujeme více.